Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Odložený batoh

Ležel vedle auta. Nedaleko byly popelnice, ale nevypadal, že by ho někdo vyhodil, spíš ho tam zapomněl při vykládání z auta. Nebo ho tam nechal roztržitý školák, co si hrál cestou ze školy na honěnou. Batoh na zemi. A nikde nikdo.

Prošel jsem okolo něj, zvážil ještě dva další scénáře, jak se tam asi ocitl, a ujistil sám sebe, že to není moje starost. Po třiceti metrech ve mně ale stejně Mirek Dušín převážil. Došel jsem k batohu a chvíli počkal. Nikdo se ale neobjevil.

„Co teď?“ přemýšlel jsem. Léta dojíždění londýnským metrem se na mně podepsala a na mysli mi ihned vytanulo hlášení tamního rozhlasu, který několikrát denně opakoval, jak se v takové situaci zachovat – ničeho se nedotýkat a ihned kontaktovat policii.

„Dobrý den, našel jsem na ulici zapomenutý batoh,“ oznámil jsem, když jsem se dovolal městskou policii. Nešlo mi ani tak o to, abych povolal pyrotechnickou jednotku, ale nechtěl jsem, aby mě někdo obvinil z krádeže, až ho ponesu. Jak jsem totiž správně předpokládal, na rozdíl od svého britského kolegy mi ostravský policista řekl, ať ho hodím k nim na stanici. Neohroženě přitom ignoroval všechny možné kariérní potíže, které bych mu způsobil svým případným výbuchem.

„Ten snad chodí stavárnu a nese si domů vzorky nových cihel,“ blesklo mi hlavou, když jsem si dal batoh na rameno. Dovnitř jsem se, poté co jsem vše oznámil, už nedíval. Ostatně Mirek Dušín by do něj také nenakukoval.

Za pár minut jsem došel na stanici, zazvonil a službu konajícímu policistovi vysvětlil situaci. Evidentně jsem se předtím dovolal někam na centrálu a zpráva o mém příchodu k němu ještě neprobublala.

„No jo, pane. Ale to nepatří k nám, to musíte zanést na radnici,“ pravil strážce zákona, když vyšel ze své skleněné kukaně a potěžkal batoh.

„Co že?“ vyhekl jsem překvapeně. Nevím, zda myslí Mirka Dušína někdy vůbec proběhl stín myšlenky, že by odmlouval četníkovi. Mou ano. Na radnici to bylo dobrých dvacet minut a představa, že se tam potáhnu s batohem mě vůbec nenadchla.

„Pane, to je Vaše občanská povinnost,“ pravil strážník, když jsem projevil jistý nesouhlas s jeho nápadem.

„Tak na to fakt nemám čas,“ prohlásil jsem a nasadil co nejnekompromisnější výraz, kterého jsem schopen. Abych v zárodku zarazil jeho námitky, hned jsem dodal: „Svou občanskou povinnost jsem splnil tím, že jsem zavolal na ústřednu a tam mi řekli, ať to hodím k vám.“

„Aha,“ řekl zklamaně policista, vzal si batoh a vrátil se do kukaně.

„Tak na shledanou,“ rozloučil jsem a vykročil ven s pocitem vykonaného dobrého skutku.

„Moment,“ ozvalo se za mnou. „Dejte mi občanku, já to musím zapsat.“

„Proč?“ zeptal jsem se překvapeně. Tušil jsem sice, že mám ze zákona nárok na nálezné, ale nepochybuji, že i Mirek Dušín by se ho zřekl kvůli papírování.

„To je předpis, pane. Já teď musím podrobně sepsat celý obsah batohu,“ řekl policista a nepřímo mi tak objasnil, proč tak vehementně trval na tom, abych svou občanskou povinnost plnil na radnici.

„No skvěle,“ zamumlal jsem pro sebe a začal vypisovat formulář, který mi podstrčil. Z mých zcela niterných úvah o blbci, který z papíru vyrábí lejstra, mě vytrhla slova strážce zákona.

„Pane, díval jste se do toho batohu?“

„Ne!“ řekl jsem hrdě a snad jsem i vypjal hruď dmoucí se počestností.

„To jste teda fakt mohl,“ pravil policista s neslužební ironií a vyšel ven z kukaně. V ruce nesl otevřený batoh, z jehož překvapivého obsahu bylo patrné, že jej nepostrádá žádný žák. Co si tak pamatuji, tak staré kuchyňské prkýnko, nůž, vytahaný svetr ani jogurt nepatří mezi standardní školní pomůcky.

„A hrome. To jsem fakt takový blbec?“ zareagoval jsem spontánně a asi vůbec poprvé svými slovy udělal strážci zákona upřímnou radost.

„No...“ řekl policista, ale protože na mou otázku nešlo odpovědět negativně a pravdivě zároveň, raději stočil hovor jinam: „To jste vzal nějakému bezďákovi. To tak oni mají ty svoje poklady v batohu.“

„Iniciativní blbec je horší než rota diverzantů,“ uznal jsem sebekriticky a zeptal se, co teď.

„Podívejte se, smažme to. Vraťte to tam, odkud kde jste to vzal a nebudeme muset nic sepisovat,“ navrhl asi jediný rozumný postup a s neskrývanou radostí mi předal batoh.

Vydal jsem se tedy zpátky a přemýšlel, zda si i Mirek Dušín někdy připadal jako totální idiot. Pokud mne totiž paměť neklame, tak tuto lidskou část jeho povahy Jaroslav Foglar před svými čtenáři velice umně skryl.

Za chvíli jsem došel zpátky k popelnicím a spatřil bezdomovce, jak se jednou prohrabuje. Evidentně to však nebyl ten „můj“, protože už na zádech jeden batoh měl a nevypadal, že by nějaký další hledal. To ovšem komplikovalo celou situaci. Nebylo těžké předpokládat, co by následovalo, kdybych teď jen tak položil batoh na zem a odešel. Jistě by ho vzal, odnesl na nejbližší policejní stanici a celé kolečko by se tak opakovalo. Počkal jsem tedy až odejde, složil batoh a ještě jednou propátral okolí.

„Vole, kams ho dal?“ zaslechl jsem chraplavý hlas vycházející někde od skupiny zaparkovaných aut asi třicet metrů ode mne.

„Kam bych ho dával. Tady sem si ho položil na zem. Normálně zmizel. Přece nesem blbý,“ ozvala se vzápětí odpověď.

Vydal jsem se daným směrem a uviděl prošedivělého muže, jak nejistým krokem typu vlnka prochází mezi auty a pátravě se všude rozhlíží.

„Hledáte něco, pánové?“ oslovil jsem je.

„Jo, baťoh,“ odpověděl bryskně.

„Tak o tom bych nejspíš něco věděl,“ řekl jsem a vyzval jej, aby šel za mnou.

„Ježiš, Vy jste ho našel? No Vy ste zlatý! Moc Vám děkuju!“ zvolal nadšeně a rozzářil se tak šťastným úsměvem, že by mu mohl závidět nejeden školák.

„Za málo,“ řekl jsem skromně. „Ale příště si dávejte větší pozor, jinak Vám ho někdo vezme. To víte, každý není Mirek Dušín.“

Autor: Martin Bobek | sobota 1.8.2015 8:00 | karma článku: 14,70 | přečteno: 569x
  • Další články autora

Martin Bobek

FIX od Bohemia Energy – ceny vám garantujeme, dokud se NÁM to vyplatí

Bohemia Energy ukazuje, že garance ceny může být pouze iluzí a vypovídá smlouvy se zafixovanými cenami. Jak je to možné?

4.10.2021 v 7:28 | Karma: 21,79 | Přečteno: 734x | Diskuse| Ekonomika

Martin Bobek

Centrální výběrová řízení aneb šmejdi za dveřmi

„Dobrý den, kontrola dodavatelů energií. Můžete nám otevřít?“ ozvalo se ze sluchátka domovního zvonku. „Vy kontrolujete zařízení?“ zeptal jsem se spíše pro jistotu, protože i z těch dvou vět bylo jasné, že vítr vane ze Šmejdova.

22.12.2019 v 8:17 | Karma: 44,42 | Přečteno: 9046x | Diskuse| Společnost

Martin Bobek

Beton místo pole. Nikdo nevznesl námitku...

"Jmenuji se Edík, bydlím v Ostravě-Porubě a nebojím se tu." sděluje pes Edík kolemjdoucím a ujišťuje je, že jeho páníček je ten pravý, komu dát hlas v nadcházejících volbách. Pominu-li svou nedůvtipnost, kdy jsem se prvotně domníval, že se jedná o reklamu veterináře, vzbuzuje ve mně tento billboard především obavy. Obavy z toho, co volení zástupci s městem skutečně provedou až z ulic zmízí všechna ta líbivá hesla jako "Ostrava - náš domov" či "Šťastná volba pro Ostravu". Když se totiž před měsícem hlasovalo, zda se zabetonuje další úrodná půda, nikdo ani nevznesl námitku...

7.10.2014 v 7:10 | Karma: 12,76 | Přečteno: 714x | Diskuse| Politika

Martin Bobek

Férová snídaně

Také jste někdy přemýšleli nad tím, jaké pocity má komár na nuda pláži? Kde jen začít? Zkusit od každého něco? Abyste podobné pocity zažili, nemusíte nutně začít bzučet ani nikomu pít krev, postačí zajít na férovou snídani. Množství dobrot, které se zde nabízí, ve Vás podobný pocit nerozhodnosti rozhodně vyvolá...

12.5.2014 v 8:53 | Karma: 8,75 | Přečteno: 621x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Martin Bobek

Kterak jsem narazil na šmejdy

„Paní, běžte domů, tady Vás okradou...“ zaslechl jsem při obědě servírku, jak nabádá starou paní s nákupní taškou na kolečkách, aby šla pryč. „Já jsem ale vyhrála u O2 a ve dvě hodiny si tu mám vyzvednout výhru,“ nedala se odradit důchodkyně.

3.5.2014 v 9:28 | Karma: 43,13 | Přečteno: 9317x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 24
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2581x
Narodil jsem se před více lety, než jsem si kdy přál. Dokonalosti jsem dosáhl ve věku 25 let při psaní svého prvního životopisu. O dva roky později mě přijali jako programátora v Londýně, kde jsem zůstal několik let. Cesta zpátky mi trvala rok a vedla přes Austrálii. V současné době obrůstám mechem při práci z domova. Jsem typický introvertní programátor. Navštěvuji řečnický klub Toastmasters Ostrava. V temných dobách předcházejících celkovému fyzickému úpadku jsem měl rád cyklistiku a turistiku. Nyní je mým koníčkem psaní, které vedlo až ke knize o pobytu v Británii Čtyři roky v zemi nad Temží a ke knize fejetonů Británie v útržcích novin. Jsem svobodný nekuřák, který má někdy rád některá zvířata, ptakopysky zvláště. Další podrobnosti naleznete na mém webu: martinhorsky.cz.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky