Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poezii naleznete na zadním sedadle

3. 03. 2013 8:12:12
„Mám kamaráda, který píše. Můžu mu navrhnout, aby se za Vámi stavil?“ zmínil se o mně kdysi v dobrém kamarád na pracovní schůzce s manažerkou jednoho nakladatelství. „Doufám, že nepíše poezii!“ byla její spontánní, všeříkající reakce. Uklidnil ji, že tak špatné to se mnou není. Je to ale dnes tak špatné s poezií? Je vůbec možné s poezií prorazit?

Pan Michael Dennis je básník. Napsal přes tři sta básní, má stovky odběratelů na Twitteru, jeho stránky navštívili lidé ze 61 zemí světa, spolupracoval na zhudebnění svého díla, několikrát se objevil v rozhlase, televize BBC o něm natočila reportáž. Věřím, že tento nemalý výčet objektivních úspěchů opravňuje k tvrzení, že pan Michael Dennis je známý britský básník. Michael Dennis je však především známý londýnský taxikář.

Ostatně až do roku 2006 ho poezie vůbec nezajímala. Pak se ale něco zlomilo a hlavou se mu začaly honit první verše. Hodil je na papír, který pak hodil na zadní sedadlo svého taxíku a čekal na reakce pasažérů. Ty tento nezvyklý počin zaujal a jejich kladné reakce jej povzbudily k dalšímu psaní. A úspěch se dostavil, jak jste si ostatně přečetli o odstavec výše.

A jaký je to vlastně básník? Ryze epický. Píše o skutečných lidech a zážitcích ze svého každodenního londýnského života. Jak sám říká, snaží se na svět dívat očima malého chlapce z pohádky Císařovy nové šaty. Věřím mu, i když popravdě nechápu, proč má ten malý chlapec z pohádky takovou pifku na bankéře.

Netroufám si na jejich překlad, ale několik jeho básní jsem si přečetl a musím přiznat, že od uznávané moderní poezie se výrazně liší. Především tím, že se rýmují. Svým ryze laickým úsudkem bych řekl, že jsou to jednoduché, srozumitelné básničky.

Nejsympatičtější je mi na nich to, že autora evidentně baví je skládat, že si s nimi prostě hraje. Naprosto mne o tom přesvědčila báseň Complete and Utter Banker, kterou sám amatérsky recituje - zpívá, na kameru přímo v taxíku.

---

Když jsem začal psát tento článek o poezii, měl jsem představu, že (moudře) pojednám o tom, jak se vytrácí a nikdo už ji dnes nečte. Přečetl jsem si okolo patnácti článků z britských, amerických i českých zdrojů (zájemcům doporučuji Smrt smrti poezie), abych...

...abych narazil na básníka z taxíku, který se sice nikdy nedostane do žádné učebnice, ale pro některé lidi možná bude větším a skutečnějším básníkem nežli ti, kteří v učebnicích jsou. Třeba pro své pasažéry či pacienty v hospicu, kterým je občas přednáší. Nevím, jaké má Michael ambice, ale mám pocit, že kdybyste mu řekli, že to není žádný Shakespeare, tak by se neurazil. A myslím, že právě tím ukazuje cestu mnohým začínajícím autorům – na nic si nehrát a hrát si, psát pro radost z psaní a nelpět na jeho přijetí publikem. A je lhostejno, zda se jedná o prózu či poezii. Zkrátka si vychutnat samotný proces tvorby, výsledek pak hodit na pomyslné zadní sedadlo a nechat na lidech, aby si sami našli cestu.

Publikum je samozřejmě důležité, ale nemělo by být alfou a omegou toho, proč člověk píše. Je lepší se hned na začátku smířit s tím, že televizní štáby nečekají za dveřmi a poezie je z hlediska většinové populace okrajovým zájmem, stejně jako vážná hudba či pěstování kaktusů.

Útěchou básníkům může být, že na rozdíl od kaktusářů mají jednu velkou motivaci, proč s verši dát si práci – ženy. Ty v mužích zapalují ono pověstné básnické střevo, byť mnohdy slepé. Přiznám se, že i já jsem v minulosti touto apendicitidou trpěl a v horečnatém stavu vyplodil několik stěžejních děl světové poezie. Při psaní tohoto článku jsem se na ně znovu podíval a opětovně se utvrdil, že jinak než v poblouznění poezii psát nemohu. A tento, nikoliv jiný, stav je nezbytný i u té, jíž je báseň určena.

V celé své tvorbě jsem dokázal najít pouze jedinou báseň, kterou se odvažuji dát přečíst i lidem, kteří mé básně nechtějí slyšet (tedy pominu-li své nepominutelné verše „Jsme naladěni předvánočně, u nás, i na severní točně“, jenž byly čteny v rozhlase a na jedné ostravské ZŠ se tak setkaly s fenomenálním úspěchem). Dnes však mohu naprosto upřímně prohlásit, že v poezii nemám ani zbla ambic. Dovolte, abych se svou básní alespoň stylově rozloučil s tímto nepoetickým článkem o poezii. Musím se jít učit. Brzy totiž skládám taxikářské zkoušky.

Vzpomínám, když poprvé spatřily ji moje oči,
to mistrné spojení síly a krásy,
co mysl zamlží až hlava se vám točí,
ten třpyt silnější než slunce zlaté vlasy...

Vzpomínám na setkání naše druhá,
když spatřil jsem ji zblízka,
v tu chvíli věděl jsem,že nalezl jsem druha,
co neopustí mne, když se v dálce blýská...

Se silou snad tisíců zřídel,
srdce mi sebrala ze Škody Plzeň kliková hřídel...

Autor: Martin Horský | neděle 3.3.2013 8:12 | karma článku: 13.05 | přečteno: 434x

Další články blogera

Martin Horský

Odložený batoh

Ležel vedle auta. Nedaleko byly popelnice, ale nevypadal, že by ho někdo vyhodil, spíš ho tam zapomněl při vykládání z auta. Nebo ho tam nechal roztržitý školák, co si hrál cestou ze školy na honěnou. Batoh na zemi. A nikde nikdo.

1.8.2015 v 8:00 | Karma článku: 13.24 | Přečteno: 382 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Je dobré znát svou historii, aneb před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky

Před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky. Více než 130 tisíc Osmanů a jejich spojenců tehdy obléhalo Vídeň. Pokud by padla, otevřela by se Turkům cesta dál do střední Evropy.

21.9.2017 v 13:27 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 388 |

Karel Sýkora

Zygmunt Bauman – Všichni žijeme v Utopii

Zygmunt Bauman byl polský sociolog světového věhlasu. Narodil se 19.listopadu 1925 v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.

21.9.2017 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 |

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 16.03 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jiri Borovy

Rick a Morty

V pátek byla další česká premiéra. Televize Prima Comedy Central, tj. TV Prima, zahájila vysílání nového seriálu pro dospělé.

20.9.2017 v 9:36 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 214 | Diskuse

Karel Sýkora

Garou – Ton Premier Regard

Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.

20.9.2017 v 5:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 |
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2296

Narodil jsem se před více lety, než jsem si kdy přál. Dokonalosti jsem dosáhl ve věku 25 let při psaní svého prvního životopisu. O dva roky později mě přijali jako programátora v Londýně, kde jsem zůstal několik let. Cesta zpátky mi trvala rok a vedla přes Austrálii. V současné době obrůstám mechem při práci z domova. Jsem typický introvertní programátor. Navštěvuji řečnický klub Toastmasters Ostrava. V temných dobách předcházejících celkovému fyzickému úpadku jsem měl rád cyklistiku a turistiku. Nyní je mým koníčkem psaní, které vedlo až ke knize o pobytu v Británii Čtyři roky v zemi nad Temží a ke knize fejetonů Británie v útržcích novin. Jsem svobodný nekuřák, který má někdy rád některá zvířata, ptakopysky zvláště. Další podrobnosti naleznete na mém webu: martinhorsky.cz.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.