Jak milovat sám sebe aneb další filipika proti dobrým radám
Přiznám se, že jsem žádnou další filipiku psát nechtěl. Za všechno vlastně může reakce jedné mé čtenářky, která mi napsala:
Doporučuji nahlédnout do blogu kolegy: 13 praktických cest, jak začít milovat sám sebe Narazila jsem na jeho text krátce poté, co jsem dočetla Tvoji filipiku a pobavila se dvojnásob při představě Tvých komentářů.
Věřím, že se pobaví(te) i při jejich čtení. Tučně jsou vybrané rady z výše uvedeného návodu, mé komentáře jsou pod nimi.
Oproti očekávání, mít se rád je snadné a přirozené.
Primárně vnímám tuto otázku z pohledu času. Obvykle nemám nejmenší problém mít rád své současné já. To naopak přímo zbožňuji a téměř nikdy nedělám nic, co by jej unavilo či nebavilo. O to více pak nenávidím všechna svá minulá já. Především za jejich lenost a nechuť k práci. Naštěstí existuje jednoduché řešení. Přesun úkolů na budoucí já.
Najděte si prostor pro to, co děláte rádi. Baví vás zpívat? Vařit? Luštit křížovky?
Řešením může být také záliby vhodně zkombinovat. Např. si při vaření zpívat křížovky.
Vnímejte své skutečné potřeby.
Ty vnímám. Problém vidím jinde. V ostatních lidech, kteří sobecky vidí jen ty jejich.
Dotýkejte se sami sebe.
Přiznám se, že jsem s tím měl v minulosti trochu problém, ale vše se vyřešilo, když jsem začal užívat Pedigree Pal. Mám po něm krásně lesklou a hebkou srst, která je příjemná na dotek.
Respektujte všechny své části.
Snažím se o to, ale jejich požadavky jsou často zcela protichůdné. Dovolte, abych popsal klasické dilema – zatímco nohy by nejraději zůstaly doma, z jater se mocně ozývá hlas, že se jim nechce tvrdnout doma (omlouvám se za tento starý, laciný vtip, ale po půlhodině marného vymýšlení něčeho originálnějšího jsem rozšířil sebe-lásku i na své čtenáře. Konkrétně pak lehce zoufalým zvoláním „Mějte mě rádi!“).
Všímejte si pozitivního záměru za chováním druhých. Ani druzí nikdy nejednají úmyslně zle.
Hanba na mou hlavu. Při nejbližší příležitosti se mu budu muset omluvit. Komu? Tomu dobrému muži se srdcem na dlani, jenž stál ve svém omšelém oděvu vedle bankomatu a v rukou svíral ceduli „pomohu vyťukat pin“.
Všímejte si toho, co máte na sobě rádi.
Proč je jen délka blogového příspěvku omezena... Stručně snad ale mohu říci tolik, že především mám na sobě rád svou schopnost nalézt krásu a pozitiva i v těch svých vlastnostech a rysech, kde ostatní vidí jen negativa.
Problémy vnímejte jako příležitosti k růstu.
Hrome, tady jsem se nějak zasekl a tento bod se mi nechce zlehčovat. Možná proto, že se mi neustále vybavuje mé vlastní životní motto „všechno zlé je k něčemu dobré“.
Děkujte. Děkujte za všechno. Děkujte pro vděčnost samotnou – vděčnost je krásný stav.
Děkuji za tento bod. Ano, jsem rád, když jsou mi lidé vděční. Proč je jen mezi lidmi vděku jako šafránu...
Pořiďte si kočku... Když vám projevují lásku, je v tom něco čistého a nezištného.
Kočku nemám, ale rodiče mají psa a protože žádné zvíře není schopno lidské falše, věřím, že to bude s čistotou jejich lásky podobné. Tedy alespoň náš pes je jí doslova prostoupen. Vždy přijde, položí mi hlavu na koleno a upře na mne své upřímné, láskyplné, hluboké psí oči... Vždy v čase oběda...
---
Všelijakých návodů a zaručených rad je na internetu spousta. Jejich společným rysem bývá často zvěstování „velkých pravd“, zjednodušování a nabídka snadného řešení. Vše je nezřídka podáno tak sladkobolně, že z toho teče med. Obecně jsem na jednoduchá řešení a naivitu poněkud alergický, proto jim obvykle nevěnuji pozornost.
Dovolím si přesto předpokládat, že řada z těchto ne-novinářských návodů je psána skutečně se srdcem na dlani a upřímnou touhou pomoci ostatním. Problém může být v tom, že od návodů a seznamů rad očekávám, že je sestavil skutečný expert. Ve skutečnosti se může jednat o rané dílo člověka, který hledá a tápe. Jakkoliv může být mnohdy výsledek této snahy naivní, bylo by hloupé sklouznout do čiré negace a výsměchu. Bylo by to stejné jako by mne někdo chtěl posuzovat na základě mých básnických pokusů. Kdysi se mi zdály téměř dokonalé, dnes by je nechtěla slyšet ani psycholožka...
Proto bych se chtěl také omluvit svému „kolegovi blogerovi“ Jirkovi, že jsem neodolal a vzal si jeho text na paškál. Věřím, že vycítí můj dobrý úmysl a odpustí mi. Osobně považuji jeho článek právě za takovýto produkt hledání, které je mi jako takové velice sympatické, protože kdo nehledá, jen stěží najde. A přestože nebudu jedním z nich, přeji mu, aby si našel své čtenáře, kteří mají podobné nahlížení na svět.
Podobně okomentovat by šlo téměř jakýkoliv návod, a to včetně skutečného desatera. Ono je poměrně snadné „chytit se“ jen části textu, případně jej lehce poupravit např. vynecháním věty a vytvořit z něj vtip či jej jinak znevážit. Určitě je to snazší než takový návod vytvořit, „jít se svou kůží na trh“ a vystavit se posuzování ostatních.
Proto mi dovolte, abych zakončil toto své pojednání veskrze pozitivně, naplnil jednu z uvedených rad a poděkoval. Poděkoval všem, kteří mi zvýší karmu...
Martin Bobek
FIX od Bohemia Energy – ceny vám garantujeme, dokud se NÁM to vyplatí
Bohemia Energy ukazuje, že garance ceny může být pouze iluzí a vypovídá smlouvy se zafixovanými cenami. Jak je to možné?
Martin Bobek
Centrální výběrová řízení aneb šmejdi za dveřmi
„Dobrý den, kontrola dodavatelů energií. Můžete nám otevřít?“ ozvalo se ze sluchátka domovního zvonku. „Vy kontrolujete zařízení?“ zeptal jsem se spíše pro jistotu, protože i z těch dvou vět bylo jasné, že vítr vane ze Šmejdova.
Martin Bobek
Odložený batoh
Ležel vedle auta. Nedaleko byly popelnice, ale nevypadal, že by ho někdo vyhodil, spíš ho tam zapomněl při vykládání z auta. Nebo ho tam nechal roztržitý školák, co si hrál cestou ze školy na honěnou. Batoh na zemi. A nikde nikdo.
Martin Bobek
Beton místo pole. Nikdo nevznesl námitku...
"Jmenuji se Edík, bydlím v Ostravě-Porubě a nebojím se tu." sděluje pes Edík kolemjdoucím a ujišťuje je, že jeho páníček je ten pravý, komu dát hlas v nadcházejících volbách. Pominu-li svou nedůvtipnost, kdy jsem se prvotně domníval, že se jedná o reklamu veterináře, vzbuzuje ve mně tento billboard především obavy. Obavy z toho, co volení zástupci s městem skutečně provedou až z ulic zmízí všechna ta líbivá hesla jako "Ostrava - náš domov" či "Šťastná volba pro Ostravu". Když se totiž před měsícem hlasovalo, zda se zabetonuje další úrodná půda, nikdo ani nevznesl námitku...
Martin Bobek
Férová snídaně
Také jste někdy přemýšleli nad tím, jaké pocity má komár na nuda pláži? Kde jen začít? Zkusit od každého něco? Abyste podobné pocity zažili, nemusíte nutně začít bzučet ani nikomu pít krev, postačí zajít na férovou snídani. Množství dobrot, které se zde nabízí, ve Vás podobný pocit nerozhodnosti rozhodně vyvolá...
Martin Bobek
Kterak jsem narazil na šmejdy
„Paní, běžte domů, tady Vás okradou...“ zaslechl jsem při obědě servírku, jak nabádá starou paní s nákupní taškou na kolečkách, aby šla pryč. „Já jsem ale vyhrála u O2 a ve dvě hodiny si tu mám vyzvednout výhru,“ nedala se odradit důchodkyně.
Martin Bobek
Porubský les: stromy padají, rozum stojí
Lesopark Porubský les patří mezi nejoblíbenější místa obyvatel Ostravy-Poruby. Můžete zde potkat běžce, cyklisty, procházejí se tu milenci i rodiny s dětmi. Nově k nim přibyli i dřevorubci s pilami. Podívejte se na fotografie, kde stromy padají a rozum stojí...
Martin Bobek
Angličané jsou hloupí aneb hloupost zevšeobecňování
Pravidelně čtu seriál Češi v cizině, který běží na Lidovkách. Češi, kteří strávili nějakou dobu v cizině, zde odpovídají na několik otázek a sdělují své postřehy. Zatímco některé mi přišly opravdu zajímavé, včerejší díl s titulkem Češka v Anglii: Lidé tu jsou hloupí, ale spokojenější než Češi mne nadzvedl ze židle...
Martin Bobek
Dvě hodiny lesem, tramvají z Ostravy (fotoblog)
"Kašlu na práci," řekl jsem si dopoledne a rozhodl se prožít ten ukázkový slunečný den jinak než obvykle. Vypnul jsem počítač, vzal od rodičů psa a tramvají č.5, která jede přes tři okresy, vyrazil do přírody. Zpátky je to dvě hodiny lesem...
Martin Bobek
Proč je dobré si občas připadat jako blbec
„Kosit? Hrabat? O víkendu a zadarmo? To myslíš vážně?! To bych byl pěkný blbec!“
Martin Bobek
Zoufalý výkřik do tiché ulice ve dvě v noci
Neděle, dvě hodiny v noci. Kromě mé obrazovky, kde zrovna útočili mimozemšťané, byl všude klid. V tom tmu prořízl zoufalý výkřik, který nešel z reproduktoru, ale z ulice...
Martin Bobek
Každý soud by mě osvobodil!
Letní povídka pro Víkend MF DNES. „Dvacet roků! Každý den! Každý soud by mě osvobodil!“ vykřikla do ztichlého kadeřnictví paní Božena. Paní Marie, majitelka a výkonná síla v jednom, s sebou trhla až málem rozsypala hřebeny. Až dosud totiž paní Božena jen tiše seděla a čekala až jí uschne hlava. Tak spontánnímu projevu nic nenasvědčovalo a přišel jako blesk z čistého nebe.
Martin Bobek
Letní setkání Malého prince s liškou
Letní povídka pro Víkend MF DNES. Byl horký letní den, kdy člověk chce leda tak ležet ve stínu a číst knížku. Jakou? Třeba takovou, co měl kdysi rád, pak ji ale založil a zapomněl na ni. Teď ji po letech znovu otevřel a...
Martin Bobek
Rasistický vtip o havárii letadla vyvolal bouře v USA! Opravdu?
O politické korektnosti dosahující z nejzazších hlubin vědomí až za krajní meze blbosti jste ve spojení s USA už určitě někdy slyšeli. Když jsem se ale doslechl, že jeden vtip vyvolal doslova bouři, tak mi to nedalo a šel pátrat přímo ke zdroji...
Martin Bobek
Chytrolín v České pojišťovně
„Pane, nevíte, kde je tady pobočka České pojišťovny?“ oslovil mne v pátek na ulici prošedivělý šedesátník, který měl zdravě akční náboj člověka, kterého někdo nezdravě naštval...
Martin Bobek
Maturita č. 2
Stojím na chodbě před třídou mezi skupinkami nervózních spolužáků a začínám jejich nervozitu pomalu přebírat i na sebe. Procházím v duchu své znalosti a zase se uklidňuji. Poctivě jsem se učil a jsem připraven. Přichází učitelka. Nevím proč, ale z ničeho nic se mě ptá na Nikolu Šuhaje. Jsem si jistý. Suverénně odpovídám a stručně vyprávím obsah filmu, který zná díky Donutilovým historkám celý národ... "A druhý díl jste také viděl?"
Martin Bobek
Otevřete okno, aby duše mohla ven
Pokud vám tento název připadá povědomý, pak jsou buďto Vaším koníčkem pohřební rituály v lidové kultuře nebo máte rádi písně Hapky a Horáčka. Není divu, jejich texty vysoce ční nad průměr obvyklých „Mám Tě ráda, mám Tě rád“ a některé pak jsou čirou poezií. Slovy, která otevírají fantazii okno, aby duše mohla ven...
Martin Bobek
Bor český, národní strom
Zkusili jste někdy vysvětlit cizinci české národní symboly? Oči nám jihnou při vyslovení japonského města, světu jsme za dvacet let neprozradili, jak má naší vlasti říkat, a co teprve když dojde na státní znak - žijí snad u nás lvi? Natož se dvěmi ocasy? A v neposlední řadě je to národní strom. Šumí snad po skalinách lípy? Ač v hymně, je bor český národním stromem? Není. A přitom není vhodnějšího kandidáta...
Martin Bobek
Co roste v lese (fotoblog)
Dobrovolnická akce na úklid přírodní rezervace je bezesporu dobrá věc. Je tak vůbec možné, aby ekologicky smýšlející člověk toužebně vyhlížel zprávu o jejím zrušení? Je. I ekologicky smýšlející člověk totiž rád činí dobré skutky za dobrého počasí... Žádná dobrá zpráva však nedorazila, takže mi nezbylo než se dobře obléci a vyrazit odstranit z lesa to, co v něm za rok vyrostlo. A byly to někdy opravdu zajímavé kousky, pojďte se na ně podívat v této malé fotoreportáži.
Martin Bobek
Poezii naleznete na zadním sedadle
„Mám kamaráda, který píše. Můžu mu navrhnout, aby se za Vámi stavil?“ zmínil se o mně kdysi v dobrém kamarád na pracovní schůzce s manažerkou jednoho nakladatelství. „Doufám, že nepíše poezii!“ byla její spontánní, všeříkající reakce. Uklidnil ji, že tak špatné to se mnou není. Je to ale dnes tak špatné s poezií? Je vůbec možné s poezií prorazit?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 24
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2581x